Včerejší lekce, domnívám se, završila můj kurz asertivity a snášenlivosti. Podotýkám, že ani trochu nešlo o přiznávání, či odepírání práv komukoliv na teoretické rovině (tradiční, či netradiční manželé a rodičové, náboženské komunity, anebo ateisté, humanisti …). Tento kurz na mne spadl jako život sám a mnoho dobrého a snad minimum zlého na mne přilepil. Mými lektory byli lidé na okraji společnosti, bezdomovci. A učili mne v dvou tématických blocích:
V tom prvním jsem se učil umění snášenlivosti. Naučil jsem se vycházet s jednotlivci navázanými na prodej časopisu Nota Bene. Nejenom koupit časopis ( kdy polovina ceny přísluší prodejci), ale také navázat vztah, navzájem si odevzdávat lidské teplo. Takže mám dva známé prodejce v Popradě a jednoho v Žilině. Přiučil jsem se také komunikaci s komunitou, která se nyní v zimě zdržuje na železniční stanici v Liptovském Mikuláši.
Zápočet z druhého jsem skládal u „profesora“ který měl výcvikovou učebnu v Popradě, také na železniční stanici, nádraží. Ve vnitřním prostoru, (Vy kteří to tam poznáte – na horním podlaží směrem k nástupišti tzv. TEŽ-ky, tatranské elektické železnice ) dotyčný pedagog skvěle zinscenoval krizovou situaci:
Čelem k velkoplošnému zasklení a zády k mnohým čekajícím cestujícím rozpouštěl okenní námrazu vydatným proudem večerní moči. To mne fakt dožralo. Ani jsem o tom nemusel nijak přemýšlet, vystoupil jsem z davu „nevidomých“ čekajících a dotyčnému oznámil jaké je hovado. (tímto se v duchu ospravedlňuji zástupcům čeledi turovitých za neadekvátní přirovnání). Následovala chvilka očního přetláčení, kterou záhy vystřídal fyzický útok, který bol nastartovaný evidentním nepoměrem našich tělesných konstitucí, na moji integritu. Žák, na rozdíl od učitele, v zápalu studia tuto okolnost přehlédl. kdyby nebylo únavy způsobené důsledným dodržováním pitného režimu na straně zkoušejícího, kdovíjak by to dopadlo …
Nebudu se zdržovat podrobnostmi, ale zápočet jsem ulovil aniž by jsem si zašpinil ruce. Stačilo rychle přiložit na vhodná místa loketní kloubní spoje. Žel složení zkoušky mi nemá kdo dosvědčit, protože čekající cestující veřejnost opustila prostor. Že by jim přijeli vlaky? Dodatečně si uvědomuji rizikovost svého postupu. Ale na druhou stranu jsem spokojený s tím, že jsem sám před sebou čestně složil zkoušky k dobroprajnosti k druhým, ale i k sobě.